Výsledky Svatovalentýnské soutěže 2018

Ve středu 21. 3., u příležitosti Světového dne poezie, odborná porota sestavená z pracovníků knihovny vybrala z 36 příspěvků 4 vítězné. V letošním roce se přihlásilo více studentů, než v dřívějších letech. Právě básně mladých autorů nás letos oslovily a jejich básně obsadily pomyslné stupně vítězů. Čtvrtý oceněný příspěvek jsme vybrali z kategorie starších autorů.

Láska má mnoho podob a stejně různorodé byly i jednotlivé básně. O tom se můžete na vlastní oči přesvědčit, protože vítězné básně jako vždy uvádíme.

Mladší autoři:

  • Polášková Věra
  • Pekárková Klára
  • Fleková Renata

Autoři nad 20 let:

  • Dvořáčková Lucie

Polášková Věra – Inzerát

Krásný mladý svalovec?

Už jsem celá žhavá.

Jestli hledáš ženušku,

já budu ta pravá.

Se mnou poznáš nový svět.

Božka, (ročník ´35)

 

Pekárková Klára – A co pak?

Řeknu to rovnou, dámy a pánové,

tohle to veselé rozhodně nebude.

Řeknu to rovnou a pěkně zpříma,

teďka Vás čeká pořádná dřina.

 

Na kraji propasti, v srdci je díra,

říkáš si, člověče, co ti teď zbývá?
Pořádně nadechnout a polknout slzy,

tahle ta bolístka nezmizí brzy.

 

Zakřič si, rozbij to, rozmlať a zuř,

z toho ti rozhodně nebude hůř.

Lítost od okolí, pocity viny,

kéž by to v životě bývalo jiný.

 

Co ale naděláš, láska je bestie,

nejdřív tě rozněžní, potom tě zabije.

Všechno jde pomalu, bolí to příliš,

občas máš pocity, že už snad šílíš.

 

Pak si však vezmeš, jak věci byly,

že se ti některý taky nelíbily.

Pochopíš postupně, že tak to má být,

ve vztahu bez lásky nedá se žít.

 

Trvá to dlouho a jde to ztěžka,

zapomnět, odpustit, to věc je těžká.

Pak jednou ráno, když otevřeš oči,

všechno je dobrý a svět se zas točí.

 

Úsměvy rozdáváš po celém okolí,

hlava bez vzpomínek, srdce už nebolí.

Chodíš si po světě bez mračen a chmur,

noci máš klidný, už bez nočních můr.

 

A když to nečekáš, nemáš moc zájem,

láska si u tebe zamluví nájem.

Jde to zas narychlo, hlava se zatočí,

vítejte, lidičky, v srdečním kolotoči.

 

Fleková Renata – Óda na kávu

Po každé probdělé noci
myslím jen na tebe.
Jak tě znovu budu držet
a budeš jen má.

Každý den chodím kolem tvého království.
Ach, jak jen ty mě lákáš k sobě.
Útočíš na všechny mé smysly.

Ty čarodějná krásko všemocná!
Mám ti podlehnout? Nebo bojovat?
Svádím v sobě ukrutný boj,
stejně ale končím jako poražený vítěz.

Přijde-li však den,
kdy jsem natolik unaven,
že nechám se zlákat k tobě, Lásko má.
Nelituji ani jediné minuty,
kdy jsme spolu.

Jakmile uslyším ten drtivý zvuk zrnek
padající mezi ostré čepele,
rozlije se uvnitř mne vzrušivý pocit.

Chci tě, chci tě hned! Pojď za mnou!

Po nekonečně dlouhém čekání se shledáme.

Jsi tu pro mne.
Díváš se na mne
a já na tebe.
Svádíš mne
a já se nechávám.

Ach, jak já jen miluji ten pocit vzrušení, že tě mám zase u sebe.

Povídáme si spolu, smějeme se.
Ty mi vždycky rozumíš, chápeš mě.
Nikdo mě nedokáže potěšit tak,
jak to umíš jen ty.

Brzy ale odcházíš.
Bolí mě jen na to pomyslet.
Prosím, zůstaň tu se mnou. Alespoň chvilku.

Po každém tvém odchodu část mne umírá.
Něco však zůstává, je to něco naivního a krásného zároveň.
Že by snad naděje?
Že svět nebude tak zlý a mrzutý?
Že se nakonec vše k dobrému obrátí?
Že by snad naděje, že se znovu setkáme?

Dvořáčková  Lucie– Sen

Houpá a houpá se se mnou,

neustane ani když spím,

tou nocí tak nádherně temnou

svit tisíce jiskřiček dím.

Houpám se v závěji citu i krásy,

myšlenky odhodit smím,

zahalena závojem lásky,

Tě jasně jak skutečnost zřím.

Náhle, nedbaje daného směru,

loďku dál vánek mou lehounce hnal,

já bála se celou noc věru,

že Tebe mi nadobro vzal.

Však ráno, jen oči k smyslu svému přinutím

a šíji svou Tvým směrem nakloním,

vidím.

Že strach, co mě před chvílí svíral,

již nemůže více mě bát,

že vánek co si na vlnách svou píseň zpíval,

Tě nevzal a já vedle

nehodlám se tě vzdát.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *