Divnoty Tomáše Kluse

Zbystřila jsem, když při letošním jarním předávání cen Anděl 2010 vběhl s Ewou Farnou na jeviště.

Chrlili na diváky verše, které složil místo obligátních oficiózností.

Tomáš Klus, ročník 1985, znamení Blíženec, narozen v Třinci, nejprve sportovec – moderní pětibojař, držitel zlaté medaile z juniorského mistrovství České republiky v r. 2002, zpěvák, textař, student pražské DAMU ( „škola života, farma silných osobností, divné jak divnota jsou střety s ješitností“) a zpěvák roku 2009.

„V nose mě šimrá alergie, jak se tak šourám alejemi,

Ale je mi fajn, dobře se tu žije v mé rozkvétající zemi.

Tak trochu pokašlávám, jak mi do očí padá pyl z květů,

nevěřím všem těm poplašným zprávám, mně prostě a dobře je tu“.

 

V hudební oblasti se mu mimořádně daří. Složil a natočil hudbu k filmu „Anglické jahody“, vydal dvě alba „Cesta do záhu(d)by“ a „Hlavní uzávěr splínu“, vydal první tištěný zpěvník „Já písničkář“ (Praha, CooBoo, 2009). Stal se v letošním roce speciálním hostem na koncertu Hany Hegerové v Národním divadle.

„Že trochu bloudím mimorealitou,

že lidi v běžným světě šedivý jsou.

Už tak nějak tuším, že to nebude snadná úloha

mít mě za syna“.

Pro pražské Divadlo Ypsilon složil hudbu k autorské inscenaci „Deadline“, která měla premiéru 21. 1. 2011 a současně si v ní zahrál – o jednom večeru, v jehož průběhu se neznámí lidé sejdou na neznámém místě. Všichni tak trochu prahnou po kariéře, chtějí se bavit a všichni jsou normální: Nebo ne?

„A z cizích veršů pak skládám věty,

z labutích per peruť pro let mimo světy.

Spíš-li s ním

sním-li spíš?“

 

Žongluje se slovy a zpívá o strastech a slastech života, o hledání radosti a lásky („rád se kochám a rád jsem kochán“), především o mezilidských vztazích, dokáže si dělat legraci ze sebe i z okolního světa . Obdivovatel poetiky Osvobozeného divadla, inspirován Karlem Krylem, ctitel Jaromíra Nohavici. Nejen skvělý textař, také výtečný kytarista. Plný touhy, očekávání a nadějí s prvními stopami proher a pádů. Jiskrný trubadúr, který už ví o životě své, ale nic nevzdává. Protože – „raději shořet než vyhasnout“.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kniha na mém nočním stolku. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.
Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments