„Žid, který nechce být Židem“

Letos – přesně 18. května – předseda komise, udělující Man Bookerovu mezinárodní cenu, Rick Gekoski položil jejím členům otázku: „Povězte mi, který spisovatel dokáže padesát let psát mistrovská díla?“ A vyslovením jména vítěze na ni současně odpověděl. Americký spisovatel židovského původu s polskými kořeny Philip Roth (nar. 1933), léta letoucí čekatel na Nobelovu cenu za literaturu, se přece jen ocenění dočkal. V čem spočívá tajemství jeho úspěchu jak u čtenářů, tak u kritiky? Proč ho mají raději muži? Philip Roth jim totiž vidí až do žaludku. S vtipem a jedovatou ironií popisuje jejich „Achillovy paty“, má odžito a zná. První – prestižní Národní cenu – získal v r. 1959 za sbírku „Sbohem, město C“. V jednotlivých povídkách ze všech stran převrací otázku asimilace Židů do většinové americké společnosti. Velký skandál vypukl po vydání „Portnoyova komplexu“ (r. 1969). Román zachytil mladého a úspěšného muže, neschopného splnit očekávání svých rodičů a založit s hodnou, tradice ctící židovskou dívkou rodinu, protože ho lákaly zcela jiné ženy. Tady vytvořil typ „svého“ hrdiny – společensky slušně postaveného, neustále pokoušeného a pokoušejícího, chtivého poznat vše, co mu sexuálně uvolněný svět nabízí. V cestě mu stojí „jen“ ortodoxní rodina. V osmdesátých letech přivádí na scénu své alter ego, spisovatele Nathana Zuckermana, aby s ním zestárl a prožil třicet let. Jakoby zrychlil tempo, Roth každoročně vydává román, aniž by slevil z kvality. Jen píše úsporněji, soustřeďuje se na rozmanité, spíše smutné osudy svých hrdinů, marně a často směšně bojujících se stářím, ztrátou citu, blížící se smrtí. A sám na prahu osmdesátky nic životu nedaruje, jak dokládá svým posledním románem „Pokoření“ (2011).